Na přelomu letošního srpna a září se globální pozornost opět po nějaké době přenesla do Východní Asie, kde si o ni řeklo aktuálně nejzlobivější dítě světové politiky, soudruh Kim. 29. srpna přes Japonsko vypálil mezikontinentální raketu a 3.9. provedl v pořadí šestý jaderný pokus.

Tím rozehrál další fázi složité šachové partie, v níž u stolu sedí už spoustu let šest hráčů a kteří spolu hrají zdaleka nejen o Kimův jaderný program. O co kdo z nich hraje?

Začněme přirozeně iniciátorem - Severní Koreou. Když necháme stranou hodnocení tohoto (desperátského) režimu, tak SK se aktuálně ve svém jaderném vývoji dopracovala momentu, kdy má zjevně jaderné zbraně a – přinejmenším vyvolává dojem, že – je umí i použít. Tedy že je dokáže potřebně zmenšit a namontovat na raketu. Tím de facto drží coby rukojmí část americké populace. Téměř nikdo – asi i včetně Kima – nepředpokládá, že by skutečně odpálil střelu na Chicago, ale „ta možnost tu je.“ Aspoň tedy to podezření, což bohatě stačí, aby Kim bouchl do stolu a dal o sobě globálně vědět – tedy řekl si o veřejné uznání jaderné mocnosti, což je jeho skutečný dlouhodobý cíl. A toto uznání by mělo vzejít z dvoustranné schůzky s USA, které se tomu doposud bránily.

Z ostatních hráčů má smysl zmínit toho druhého nejvýznamnějšího, za toho osobně považuji Čínu. Ta se naprosto pochopitelně a legitimně obává ekonomických dopadů případného kolapsu severokorejského režimu, a k tomu chce rozhodně zabránit tomu, aby se na celém Korejském poloostrově začali „roztahovat“ yankeeové. Také celkem jasný motiv, abychom pochopili ochranitelský postoj Číny vůči Kimovi, který však mimochodem má s čínským prezidentem Sim přinejlepším chladné vztahy.

Kim svou hru nerozehrál úplně špatně – zatím to vypadá, že umně štěpí těch zbylých pět hráčů na umírněné stoupence jednání a diplomacie (Rusko a Čína) a jestřáby USA, Japonsko a Jižní Koreu, kteří požadují další, přísnější sankce, kterými chtějí dostat Kimův režim ekonomicky na kolena. Úplně natvrdo řečeno, ropným embargem chtějí dosáhnout toho, aby Kimova armáda co nejdřív neměla na co jezdit.

Zprvu to vypadalo, že tábor jestřábů v čele se zcela podprůměrným pokerovým hráčem Trumpem, jehož škodlivou zálibou je tweetovat „od boku“, mírně ztrácí, tvrdší sankce vypadaly špatně průchodně. I proto, že dopadnou – buďme upřímní – hlavně na Čínu a Rusko. Kromě Severní Koreje, samozřejmě. Ve čtvrtek 7.9. však dal nečekaně čínský ministr zahraničí Wang překvapivě najevo, že – zřejmě v závislosti na obsahu – by Čína nutně nemusela vetovat návrh dalších sankcí proti desperátskému režimu. Tím napětí vzrostlo, v tomto momentě si dovolím přerušit chronologii událostí a stočím pozornost k Japonsku.

Japonsko se zdá být v pozici otloukánka, kterému kolem uší střílejí rakety a on se ani nepokusí bránit. Oficiální odpověď na to, proč na konci srpna japonská vláda nechala prosvištět raketu mezi ostrovy Hokkaidó a Honšú (mezi mysy Erimo a poloostrovem Óšima) a nechala ji dopadnout 1180 km východněji do moře, je, že „nepředstavovala teritoriální ohrožení a letěla nad japonským vzdušným prostorem“. To se dá komentovat jen pozdviženým obočím. Někteří experti mají za to, že japonská protiraketová obrana narušitele prostě sestřelit nedokázala.

Těžko se ubránit spojitosti mezi touto nečinností a zjevnou konzistentní snahou zefektivnit obranu (aby si ty provokace Japonsko už nemuselo nechat líbit). Nemám zde prostor pro podrobnější výčet obranných opatření, ale dostatečně výmluvné je rozhodnutí pořídit si dokonalejší protiraketový štít (s dřívější detekcí a ničením protivníkových střel) a zatím marná snaha získat od Američanů nejšpičkovější radar současnosti Spy-6.

Japonsko je na jedné straně ujišťováno věrohodnými politiky (ministr obrany, generál Mattis), že USA absolutně dostojí svým jednoznačným obranným závazkům, na druhé straně prezident Trump naznačuje, že bude zvažovat dohromady ekonomické a bezpečnostní zájmy, a pohrává si s otázkou zrušení smlouvy o volném obchodu (s Jižní Koreou a Japonskem). Ano, zatím jenom pohrává, ale přesně tohle jsou signály, které se spojencům v těžkých dobách zásadně nevysílají.

Abychom ale neskončili příliš trudnomyslně: celá patálie může japonské vládě i pomoci. Nejen premiér Abe, ale spolu s ním celý pravicový nacionalistický establishment si klade už delší dobu jednu základní otázku: dostačuje Ústava aktuálním potřebám Japonska na obranu? Odpověď je očividná.

Abe proto v současné obtížné situaci musí především obstát jako rozhodný, schopný vůdce, který má vizi. I proto ho je všude plno, přestože posluchač cítí jistou bezmoc z naléhavosti výzev na všechny strany – ať Čína využije svého vlivu na Koreu, ať mezinárodní společenství vystupuje jednotně, ať se novými zpřísněnými sankcemi zabrání Kimovi v dalším rozvoji jaderného programu atd. Premiér Abe ale postupuje celkem cílevědomě – na začátku srpna, prozíravě ještě dlouho před eskalací konfliktu, vyměnil neschopného ministra Inadu a velkou část obranného establishmentu za důvěryhodného zkušeného odborníka (aspoň má tu pověst) Onoderu Icunoriho, a navazuje prozíravě spojení s jednotlivými úrovněmi Trumpovy administrativy, aby se pokud možno připojistil proti vrtochům velkého Donalda.

Je to ale právě ve spojení s hlavním domácím cílem – revizí příliš pacifistické Ústavy – jak je nutno číst zdánlivě bezzubá Abeho provolání. Hraje totiž o čas. Série voleb a pravděpodobné odstoupení příliš mírumilovného císaře Akihita v prosinci 2018 ho tlačí, aby do té doby dosáhl revize, protože jakmile přestane být současný císař vázán povinností nevyjadřovat se k politickým záležitostem, tak jeho i zdánlivě nevinná poznámka by mohla ovlivnit veřejné mínění, jež zatím není tak jednoznačně na straně Abeho a těch, kdo berou velmi vážně nejen aktuální severokorejskou krizi, ale chronický nárůst napětí v celém regionu Východní Asie.

Nicméně počkejme si prozatím na výsledek nadcházejícího jednání v RB OSN, kde se bude rozhodovat o tom, zda mezinárodní společenství zvolí tvrdší či mírnější linii.

Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.

+420 776 15 3456

 IČO 442 886 38

osobněji laděný profil na

www.zonerama.com/dala